Sloužila jsem tak několik let na ORL- ušním, nosním, krčním. Zajímavá přehlídka bolavých zanícených bubínků, zhnisaných mandlí a dutin, zlomených nosů, roztržených obličejů a uvízlých předmětů v jícnu.
Nejrušnější bývaly úplňkové noci. Vyplatí se mrknout do kalendáře na fáze měsíce. Úplněk nebrat !
Začalo to nenápadně.
Ve tři jsem dokončila svou práci na oddělení a v půl čtvrté jsem si převzala ambulanci, klíče a povlečení na erární postel v pohotovostním pokojíčku pro sestry.
Ve čtyři někdo zvonil.
'Mám tu tříletou dceru, bolí jí ouško'
Zavolám lékaře, než dorazí, jsou v čekárně další tři pacienti. Než jsou ošetřeni, přijdou další dva. To už je skoro pět hodin. Volá záchranka, že k nám vezou krvácení z nosu k tamponádě. Ošetřujeme přednostně krvácení a čekárna se plní dalšími pacienty s bolestí v uchu, nebo v krku.
V sedm jsou všichni ošetřeni a doktor mi oznámí, že jde naproti do bufetu na večeři. Uklidím ambulanci a nástroje.
Opět volá záchranka, že veze pacientku s nezastavitelným krvácením z nosu. Volám doktora na mobil, ať si večeři nechá zabalit.
Mezitím se na odělení zhoršil pacient po operaci mandlí. Kvácení z operační rány musíme zastavit na ambulantním sálku.
Je osm hodin a mám už hlad i já. Ale v čekárně čekají na ošetření dvě děti s rodiči. Jednou zánět středního ucha, jednou zánět zvukovodu.
V půl deváté se konečně dostanu na pokojíček, abych si povlíkla postel a najedla se. Lékař jde na večerní vizitu.
V půl desáté přivezou rodiče holčičku, kterou kousl do obličeje pes. Byli na návštěvě. Ten pes je moc hodný, nikdy to neudělal. Bohužel to je nejčastější věta páníčků. Kousnutí není čistá rána, téměř vždy se hojí viditelnou jizvou.
V jedenáct nám veze záchranka další, opakované krvácení z nosu. Tentokrát paní přijmeme k hospitalizaci.
O půlnoci bych si šla nejradši lehnout, ale zvoní na mě pacient s oteklou tváří a chce zubaře. Volám zubního lékaře na pohotovostní telefon. Mezitím přijde do čekárny nějaký muž z večírku, kde se tak smál, až mu vypadla z kloubu dolní čelist. Tak alespoň až přijde zubař z domova, má hned dva pacienty.
Na ORL dorazí podnapilý muž s rozbitým nosem a oteklým okem.
'Nečum na mě s votevřenou hubou, zavři ji ' doporučuje vedle sedícímu muži s vypadlou sanicí.
'Ha hehuhu' snaží se odpovědět ten nešťastník a přikrývá si ústa rukou.
Vzala jsem opilého do ordinace, narovnáme mu nos.
V půl druhé si s doktorem přejeme dobrou noc a ať se vidíme až ráno.
Usínám jen napůl, abych slyšela zvonek u dveří nebo telefon. Rozdrnčí se ve tři.
'Halo, kouslo mě klíště u ucha, mám to červené a bolí to' nevěřím vlastním uším.
'A to s tím jdete ve tři ráno na pohotovost?'
Oblíknu se a jdu se podívat.
Paní má u ucha opravdu začervenalý flek. Její manžel, který ji na pohotovost dovezl se tváří omluvně. Paní má strach z boreliozy a chce hned antibiotika. Tak se jí snažím vysvětlit, že lékárny jsou stejně už zavřené a ať si vezme paralen a studený obklad a přijde ráno.
'No, ráno je tady moc lidí, já chci doktora, nebo si na vás budu stěžovat !' Pak přijde obvyklé: platím si daně… mám na ošetření nárok… Posadím je do čekárny a lékaře vzbudím.
Přijde s pomačkaným obličejem, paní vyšetří, napíše zprávu, ve které doporučí paralen a studené obklady a ráno návštěvu u obvodního lékaře.
Paní odchází a naštěstí v tu chvíli přichází dvojice kluků, jeden je zakrvácený a má ošklivě natrženou tvář. Někdo ho napadl po cestě z hospody. Budeme zašívat. Tak jsme alespoň nevstali z postele zbytečně.
Ve čtyři si s doktorem opět přejeme dobrou noc.
A v pět zase vezou krvácení z nosu. Pán má hodně vysoký tlak, po ošetření u nás ho přijmou na internu.
V sedm ráno předávám ambulanci, odcházím zpátky na své oddělení. Do půl čtvrté určitě nevydržím, budu si muset vzít alespoň tři hodiny náhradního volna. Tvrdím, že úplňky fakt nesnáším.
'Co blbneš? Úplněk je za týden ! Hele, a to zrovna sloužíš !'