Začali jsme se scházet a připravovat strategii. Pět členů v radě a tři v revizní komisi. Vymysleli jsme darování krve členů za asistence médií. Do té doby jsem nikdy s žádnými novináři nemluvila a docela mě povzbudil jejich zájem. Skutečně napsali a odvysílali regionální reportáž o dobrovolném odběru krve pro myšlenku hospice v našem kraji.
Ovšem nejaktivnějším se stal repotér Deníku pan Široký. Protože znal místní politiky, zorganizoval "únos" náměstka hejtmana do hospice v Litoměřicích. Tato exkurze pak měla svou velkou celostránkovou reportáž.
To bylo před rokem. Před volbami. Najednou byl hospic téma! Skutečně si všechny politické strany daly do svých předvolebních programů výstavbu hospice jako jeden z hlavních bodů.
My ve sdružení jsme se zatím soustředili na poznávání systému poskytování hospicové péče. Jezdili na exkurze a stáže do již stojících hospiců. Vyjeli jsme na pozvání do St. Gallenu, poznali jsme chod paliativní jednotky ve švýcarské nemocnici. V Česku jsem na paliativní jednotku nenarazila.
Uspořádali jsme dvě konference na hospicová témata. Jednu se zakladatelkou hospicového hnutí v Česku paní MUDr. Svatošovou a zapojili do činnosti sdružení přes šedesát lidí. Naší členkou je i herečka Ljuba Krbová. Spolu s Ondřejem Neffem nás podpořili promítáním fotografií z Afriky v komponovaném večeru pro hospic v Jablonci n/ Nisou.
Od soukromých dárců se nám na činnost podařilo sehnat neuvěřitelných 400 000 a můžeme mít kancelář, počítač i telefony, provozovat web a dál šířit osvětu a pracovat na projektu hospicové péče.
Co čekáme od politiků?
Budou teď schvalovat pracovní skupinu na Kraji, ve které máme svého zástupce. Tato skupina by měla posoudit navrhované objekty a místa vhodná pro výstavbu. Hospic, to není jen samotná budova. Je nutné zajistit financování provozu. Současné hospice jsou totiž jen zhruba ze šedesáti procent financované pojišťovnami, zbytek si musí shánět od sponzorů a klientů. Ten zbytek číní asi 8 milionů ročně. V naší zemi není filantropie rozvinutá tak, aby bylo pravidelně osm milionů lehce sehnatelných…
Hospicová domácí péče je zajištěná stejně mizerně. Přitom si osmdesát procent lidí přeje umřít doma, ale stejné procento umírá v nemocnicích.
Potřebujeme, aby se obce a města v kraji dohodly, že hospic bude krajský, aby péče byla dostupná každému. Aby to nebylo soukromé sanatorium.
Pozor, já souhlasím se spoluúčastí pacientů na zdravotní péči, ale měli by mít možnost si vybrat. Teď nemají alternativu žádnou.
Je před námi ještě dlouhá cesta.
Poznala jsem za ten rok tolik zajímavých, nezištných a krásných lidí, že je má přirozeně optimistická povaha ještě optimističtější.
Hospic bude.