Přisedly jsme si ke stolu, kde už seděly dvě dámy z pražské nemocnice. Chvíli jsme se bavily o práci,ale s postupujícím večerem a lahví červeného vína se naše řeč stočila k rodinným problémům. Renata rozbolavělá z odchodu manžela k mladší milence začala první. Líčila nám, jakým očistcem procházela, než se rozhodla manželství ukončit.
Obě dámy z Prahy zúčastněně naslouhaly a pak ta starší pravila: No, to je fakt hrozný. Já si prožila něco podobného, akorát že můj chlap si po pětadvaceti letech manželství našel milence o málo staršího, než je náš syn.
Než jsme se stačily nadechnout přetrumfla ji druhá: Můj muž mi rok po svatbě řekl, že se cítí být ženou. Převléká se doma do ženských šatů. Máme patnáctiletého syna, není to jednoduchá situace.
Renata na mě pohlédla a hlesla: Jestli tvůj chlap nešuká vašeho psa, odsedni si.
Nedalo se to vydržet. Řvaly jsme všechny očistným smíchem.
To vymyslí jen život.