Věděla jsem, že je na Jablonecku občanská iniciativa, která o vznik hospice před několika lety usilovala. Já měla v té době jiné starosti. Přihlásila jsem se do konkurzu na post vrchní sestry na sterilizačním centru. Na tři roky mě nový obor zcela pohltil, bylo to něco nového a zajímavého. A pak jsem se přihlásila na Karlovu univerzitu, na čtyřleté kombinované studium, obor Zdravotní vědy. Moc jsem nedoufala, z 600ti set uchazečů brali jen 60 lidí. Ale vzali mě !
Ve třetím a čtvrtém semestru, při přednáškách z medicínské etiky mi došlo, kam bych měla dál profesně směřovat. Chci pracovat v hospici.
Zasedla jsem k telefonu a internetu a zjišťovala, kde že ten hospic v Jablonci stojí.
Nikde.
Nesehnali tenkrát na jeho stavbu dost peněz a politické i občanské podpory. To je strašný. V Libereckém kraji, kde jsou peníze na světový sport i zábavu, není hospic.
Tak proto tam zatím pracovat nemůžu. Já se kvůli tomu stěhovat jinam nebudu, mám práce dost i v nemocnici.
Tomu reportérovi jsem nevěřila, že by někdo četl můj blog.
Vám, koho to zajímá, říkám: Usiluju o výstavbu hospice a za ten rok, co tak činím, jsem poznala dost stejně usilujících.
Mám naději i jistotu.
Buď tam budu za pár let pracovat, nebo tam umřu. Nebo jinde. Ale umřu dozajista.
www.hospicliberec.cz