Reklama
 
Blog | Halina Doležalová

Nezabiješ? Dilema.

Ve dvaceti letech jsem byla donucena intenzivně přemýšlet o svém podílu na zabíjení lidí. Normálně jsem asistovala při krátkých výkonech na gynekologickém sále, tedy i při interrupcích. Katolická kamarádka mi šplíchla do tváře svou morální převahu. Ona by se na zabíjení nenarozených nikdy nepodílela. Ale ona nebyla zdravotník.

Vůbec mě nenapadlo, že já se na zabíjení podílím. Bylo mi dvacet a byl tu totalitní režim. A před morálním šplíchancem své vrstevnice jsem neměla žádné pochybnosti o správnosti svého počínání.

Utěšovala jsem vyplašené šestnáctileté puberťačky, které se neklidně probouzely z krátkodobé narkózy s vyděšenými výkřiky : "Už je to proboha pryč ?!!"

Až po mé větě : "Neboj, je to pryč. " se uklidnily, začaly klidně dýchat a znovu usnuly.

Reklama

Pochybnost o správnosti se však uhnízdila.

Na gynekologickém sále jsem pak přestala pracovat z jiných důvodů. Sama jsem se stala matkou.

V průběhu let jsem poznala možnosti i nemožnosti moderní medicíny a ve společnosti se začalo mluvit o eutanázii.

Protože už mi není dvacet, vím, že se podílet na zabíjení pacientů nechci a nebudu.

Ale ve skrytu duše rozumím všem těm zoufalým strachům zhýčkaného "moderního" člověka a rozumím i zdravotníkům, kteří jednou, v budoucnosti, budou společností donuceni své pacienty zabíjet.

Omluví si to stejně jako ve dvaceti já.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama