Reklama
 
Blog | Halina Doležalová

Abyste to věděli

"Sestro, já umírám?!?" byl to výkřik, oznámení a otázka zároveň. První věta, kterou mi odpověděl na pozdrav. Nebylo mu ještě šedesát, před půl rokem onemocněl, teď měl metastázy všude, jeho stav se prudce zhoršoval. Ano, umíráte, chtěla jsem říci, ale nešlo to.

Rodina, manželka a dospělé děti si zoufale nepřáli, aby se dozvěděl, že má rakovinu. Postupně umluvili všechny lékaře, aby hlavně to slovo nevyslovovali… ať se mluví o zánětu, cystě, o čemkoli, jen ne o tom, že je nevyléčitelně nemocný….

Stejně to věděl. A hrál s nimi tu hru. Rozhovory bezpochyby vyžadovaly neuvěřitelnou virtuozitu. Měli se rádi. Ohleduplně si navzájem lhali a stejně věděli pravdu. Všichni. Ale naděje umírá opravdu až poslední.

Umíral a manželka chtěla být u lůžka 24 hodin. Neobvyklé přání a dost velký problém v české nemocnici, na standartním třílůžkovém pokoji.

Reklama

Přesto se to podařilo. Zorganizovali jsme nedokonalé, a přece hospicové prostředí přímo na oddělení. Umřel klidně, důstojně a v kruhu svých nejbližších za tři dny.

K dobré smrti se má podle mě gratulovat. Gratuluju všem kolegům zdravotníkům, kteří dokázali zapomenout na rutinu, gratuluju doprovázející rodině, která zvládla emočně vypjaté okamžiky a stála si za svým, a gratuluju zemřelému k dobrému konci.

Jde to a je to možné. Opravdu. Chci abyste to věděli.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama