Já studuju Univerzitu Karlovu.
První síto byly přijímačky. Brali jen 60 uchazečů. Ze 700 vzděláníchtivých pracujících zdravotních sester.
V každém semestru jsme pak skládali zkoušky z pěti předmětů. Písemně i ústně. Pro mě nejtěžší zkouškou v prváku byla biochemie. Chemii jsem naposledy měla v roce 1982 a teď jsem se musela prokousat šílenými rovnicemi, abych pochopila buněčné dýchání a Krebsův cyklus.
Postrachem druháku se stala patologie a patofyziologie. Na některé zvídavé otázky v testu nedokázali dostatečně odpovědět ani zkušení vystudovaní lékaři z oddělení.
Mnohé přednášky jsou tak zajímavé, inspirující a tvůrčí. Lituju, že je neslyší víc studentů. Těžko můžu posoudit kvalitu jiných fakult, ale ta naše, třetí lékařská, mi přijde skvělá.
Vlastně něco posoudit můžu.
Vím, že vysokoškolský titul nezískám bez důkladného prověření znalostí. A diplomová práce bude opravdu jen mojí prací. Dodržím, co jsem při imatrikulaci slibovala. Na svou univerzitu budu hrdá a budu jí dělat čest, tak jak to po mně vyžaduje. Ten pathos mi odpusťte. Přede mnou na ní totiž studovali lidé, kteří jí slávu a čest dělali a já je obdivuju. I když jsou už několik století po smrti….