Reklama
 
Blog | Halina Doležalová

Z návštěvy

Hospic Anežky České zahájil svou činnost v roce 1996 díky nezištnému úsilí obětavých lidí v čele s MUDr. Marií Svatošovou. Zařízení provozuje charita Hradec Králové. První vjem, který na vás při vstupu do budovy zapůsobí je překvapující jemná vůně. Vzápětí se nás na následující dvě hodiny ujala usměvavá průvodkyně, koordinátorka stážistů a sociální pracovnice Lenka Litomiská. Hospic má 30 lůžek umístěných v přízemí a prvním patře. Sociální zařízení, sprchu a WC, vlastní všechny pokoje. Stěny jsou vymalovány pastelovými barvami.Vybavením, povlečením, závěsy a obrázky připomínají pokoje  útulnou ložnici doma. Jsou buď jednolůžkové s přistýlkou pro doprovázejícího příbuzného, nebo vícelůžkové, pro umírající, kteří chtějí a snesou přítomnost dalšího člověka vedle sebe. Na všechny požadavky umírajícího, nejen jde-li o volbu pokoje, tu personál flexibilně reaguje.



Kromě všudypřítomného klidu, ticha a vůně nás překvapilo
velké množství květin v zákoutí chodeb, v zimní zahradě a na terase. Lenka nám
vysvětlila, že o květiny, ale také třeba o malou voliéru s papoušky v zimní
zahradě, se starají dobrovolníci. Mají jich v evidenci šedesát, dvacet  chodí pravidelně. Starají se také o recepci a
čajovnu, o opravu prádla a drobné nákupy pro klienty. Menší část vyškolených
dobrovolníků zvládne, kromě praktické pomoci i blízkou přítomnost u osamělých
umírajících a rozhovory s nimi….

Hospic stojí v klidné zástavbě rodinných domků. Z jedné
strany směřuje výhled do zeleně a na fotbalový stadion, kde hlavně muži, pokud
jim to ještě jejich stav umožní, sledují nedělní zápasy.

Druhá menší terasa směřuje na ulici a je pacienty velice
oblíbená. Rádi pozorují běžný denní ruch venku.

Reklama

 

Když se hospic stavěl, obyvatelé okolních domků nebyli
nadšeni. Jeden z nich byl hodně iniciativní a usiloval o zastavení výstavby.
Shodou okolností pak právě tento člověk byl jedním z prvních, který službu
hospice využil pro svou příbuznou. Velmi se pak omlouval za svou tehdejší
nevědomost a z neznalosti vyplývající zášť.  

V prvním patře se nachází kaple se společenskou místností. A
opět vůně. Tady ji nešířily sestřičky a uklizečky spreyem, ale čerstvé lilie ve
váze.

 

Primář hospice je internista a kardiolog z nemocnice v
Náchodě. Je odborným garantem hospice. Jedna lékařka je v produktivním věku a
dlouholetá pracovnice v hospici, další dvě jsou v důchodu, gynekoložka a bývalá
primářka infekce. Dále čtrnáct sester, dvě staniční a jedna vrchní, osmnáct
ošetřovatelů, dvě sociální pracovnice, vedoucí provozu a pracovník v dílně, tři
uklízečky, dvě účetní, jeden duchovní a samozřejmě ředitel. Aby se předešlo
syndromu vyhoření u zdravotníků, dochází do hospice psycholožka pro rodinnou
terapii na tzv. supervize.

Protože má zařízení samostatnou prádelnu a kuchyň, pracují
tu další zaměstnanci. Kuchyň hospice vaří pro 250 lidí, většinou klientů domácí
péče. I odtud se linula fantastická vůně, připomínající nám blížící se poledne.  

           

Důležitou součástí hospice je zšeřelá klidná místnost posledního rozloučení
se zemřelým v suterénu budovy.

Pracovníci hospice poskytují i psychologickou pomoc pozůstalým.
Měsíc po umrtí posílají nejbližšímu pozůstalému vzpomínkový dopis. Z
korespondence mnohdy vyvstane potřeba dalšího setkání, nebo kontaktu. Velmi
zajímavé je vedení Knihy živých. To je kniha s 365 listy – 365 dny. Do knihy,
se zapisuje v příslušný den umrtí, jméno zemřelého, rok narození a rok smrti.
Vzpomínkou pak nezůstávají mrtví zapomenuti a vlastně žijí dál v mysli
živých. Knihu živých si vede každý hospic. U Anežky České umírá v průměru 400
lidí ročně přibližně po čtrnácti dnech pobytu.

 

K hospici patří ještě jedna budova s provozními kancelářemi
a ubytovnou pro stážisty. Pořádají se tam také různé akce na podporu hospice.

Drobné finanční přilepšení zajišťuje i využívaný obchod s
obnošeným šatstvem ze Švýcarska, zřízený v suterénu hospice.

 

Poděkovali jsme milé průvodkyni za vyčerpávající informace.
Hodně jsme se dozvěděly. A domluvily na možnosti souvislé vícedenní stáže, která umožní podrobněji nahlédnout do provozu.

           

V Červeném Kostelci jsme navštívily také krásný místní
hřbitov. Odpočívá tu známý český herec Martin Růžek a  slavný parapsycholog a psychotronik Břetislav
Kafka.

 

Cestou domů nás čekal ještě jeden  neobvyklý zážitek.

Dostaly jsme chuť na kávu se zákuskem. Projížděly jsme městy
a z okénka auta jsme stále žádnou příhodnou cukrárnu neviděly. V Jablonci nad
Jizerou řidička Táňa náhle a nečekaně zastavila na malém parkovišti a navrhla
jít cukrárnu hledat . Žádná z nás tu nikdy nebyla, kupodivu jsme ji našly hned
za rohem.

Cukrárnu U Marušky. Paní cukrářka v růžových šatech a s bílou
zástěrkou nabízela množství dobře vypadajících 
zákusků, zmrzlinu a ledovou kávu. Na čistých stěnách visely různé
citáty.

Ten nejzajímavější však čekal na toaletě:

„ Děkuji Ti
Hospodine za dobré vyprázdnění, správnou funkci střev, měchýře a svěračů. Amen“
podepsán páter Kubíček.

Ten, komu střeva někdy dobře nefungovala, nebo se o
takového člověka staral, ocení sílu a hloubku té modlitby.

Páter Ladislav Kubíček byl lékař a kněz, vzácný a moudrý
člověk, který pomáhal paní Svatošové při zakládání hospice v Červeném Kostelci.

Zavraždili ho 11. září 2004 dva zloději, které přistihl krást na faře. Zlato a
peníze nenašli, protože ryzost a bohatství nosil páter Kubíček v srdci. 

 

Pátere Kubíčku,

také my se připojujeme k Vaší důležité modlitbě za dobré
zažívání a vyprazdňování. A ještě prosíme o pomoc při našem úsilí za vybudování
hospice. Amen.

15.8.2008 Zapsala Halina Doležalová

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama