Kromě všudypřítomného klidu, ticha a vůně nás překvapilo
velké množství květin v zákoutí chodeb, v zimní zahradě a na terase. Lenka nám
vysvětlila, že o květiny, ale také třeba o malou voliéru s papoušky v zimní
zahradě, se starají dobrovolníci. Mají jich v evidenci šedesát, dvacet chodí pravidelně. Starají se také o recepci a
čajovnu, o opravu prádla a drobné nákupy pro klienty. Menší část vyškolených
dobrovolníků zvládne, kromě praktické pomoci i blízkou přítomnost u osamělých
umírajících a rozhovory s nimi….
Hospic stojí v klidné zástavbě rodinných domků. Z jedné
strany směřuje výhled do zeleně a na fotbalový stadion, kde hlavně muži, pokud
jim to ještě jejich stav umožní, sledují nedělní zápasy.
Druhá menší terasa směřuje na ulici a je pacienty velice
oblíbená. Rádi pozorují běžný denní ruch venku.
Když se hospic stavěl, obyvatelé okolních domků nebyli
nadšeni. Jeden z nich byl hodně iniciativní a usiloval o zastavení výstavby.
Shodou okolností pak právě tento člověk byl jedním z prvních, který službu
hospice využil pro svou příbuznou. Velmi se pak omlouval za svou tehdejší
nevědomost a z neznalosti vyplývající zášť.
V prvním patře se nachází kaple se společenskou místností. A
opět vůně. Tady ji nešířily sestřičky a uklizečky spreyem, ale čerstvé lilie ve
váze.
Primář hospice je internista a kardiolog z nemocnice v
Náchodě. Je odborným garantem hospice. Jedna lékařka je v produktivním věku a
dlouholetá pracovnice v hospici, další dvě jsou v důchodu, gynekoložka a bývalá
primářka infekce. Dále čtrnáct sester, dvě staniční a jedna vrchní, osmnáct
ošetřovatelů, dvě sociální pracovnice, vedoucí provozu a pracovník v dílně, tři
uklízečky, dvě účetní, jeden duchovní a samozřejmě ředitel. Aby se předešlo
syndromu vyhoření u zdravotníků, dochází do hospice psycholožka pro rodinnou
terapii na tzv. supervize.
Protože má zařízení samostatnou prádelnu a kuchyň, pracují
tu další zaměstnanci. Kuchyň hospice vaří pro 250 lidí, většinou klientů domácí
péče. I odtud se linula fantastická vůně, připomínající nám blížící se poledne.
Důležitou součástí hospice je zšeřelá klidná místnost posledního rozloučení
se zemřelým v suterénu budovy.
Pracovníci hospice poskytují i psychologickou pomoc pozůstalým.
Měsíc po umrtí posílají nejbližšímu pozůstalému vzpomínkový dopis. Z
korespondence mnohdy vyvstane potřeba dalšího setkání, nebo kontaktu. Velmi
zajímavé je vedení Knihy živých. To je kniha s 365 listy – 365 dny. Do knihy,
se zapisuje v příslušný den umrtí, jméno zemřelého, rok narození a rok smrti.
Vzpomínkou pak nezůstávají mrtví zapomenuti a vlastně žijí dál v mysli
živých. Knihu živých si vede každý hospic. U Anežky České umírá v průměru 400
lidí ročně přibližně po čtrnácti dnech pobytu.
K hospici patří ještě jedna budova s provozními kancelářemi
a ubytovnou pro stážisty. Pořádají se tam také různé akce na podporu hospice.
Drobné finanční přilepšení zajišťuje i využívaný obchod s
obnošeným šatstvem ze Švýcarska, zřízený v suterénu hospice.
Poděkovali jsme milé průvodkyni za vyčerpávající informace.
Hodně jsme se dozvěděly. A domluvily na možnosti souvislé vícedenní stáže, která umožní podrobněji nahlédnout do provozu.
V Červeném Kostelci jsme navštívily také krásný místní
hřbitov. Odpočívá tu známý český herec Martin Růžek a slavný parapsycholog a psychotronik Břetislav
Kafka.
Cestou domů nás čekal ještě jeden neobvyklý zážitek.
Dostaly jsme chuť na kávu se zákuskem. Projížděly jsme městy
a z okénka auta jsme stále žádnou příhodnou cukrárnu neviděly. V Jablonci nad
Jizerou řidička Táňa náhle a nečekaně zastavila na malém parkovišti a navrhla
jít cukrárnu hledat . Žádná z nás tu nikdy nebyla, kupodivu jsme ji našly hned
za rohem.
Cukrárnu U Marušky. Paní cukrářka v růžových šatech a s bílou
zástěrkou nabízela množství dobře vypadajících
zákusků, zmrzlinu a ledovou kávu. Na čistých stěnách visely různé
citáty.
Ten nejzajímavější však čekal na toaletě:
„ Děkuji Ti
Hospodine za dobré vyprázdnění, správnou funkci střev, měchýře a svěračů. Amen“
podepsán páter Kubíček.
Ten, komu střeva někdy dobře nefungovala, nebo se o
takového člověka staral, ocení sílu a hloubku té modlitby.
Páter Ladislav Kubíček byl lékař a kněz, vzácný a moudrý
člověk, který pomáhal paní Svatošové při zakládání hospice v Červeném Kostelci.
Zavraždili ho 11. září 2004 dva zloději, které přistihl krást na faře. Zlato a
peníze nenašli, protože ryzost a bohatství nosil páter Kubíček v srdci.
Pátere Kubíčku,
také my se připojujeme k Vaší důležité modlitbě za dobré
zažívání a vyprazdňování. A ještě prosíme o pomoc při našem úsilí za vybudování
hospice. Amen.
15.8.2008 Zapsala Halina Doležalová