Tři roky mi však červnovou bezstarostnost kalí zkouškové období. Před třemi lety jsem si totiž chtěla vyzkoušet, zda bych zvládla těžké přijímačky na lékařskou fakultu v Praze. Povedlo se. Tím jsem se odsoudila na vysedávání nad učebnicemi, zatímco venku zpívají ptáci a slunce je dlouho vidět nad obzorem.
Studium mě baví, i když se mi skoro dospělé děti posmívají. Prý vypadám, že studuju univerzitu třetího věku, tak jsou ke mě staří profesoři u zkoušek shovívaví.
Skvělá byla imatrikulace v Karolinu. Měli jsme ji společně se všemi začínajícími studenty fakulty. I s těmi z ciziny a z denního studia, čerstvými maturanty. Řekla bych, že jsem si genius loci Karolina užívala víc, díky uvědomělosti svého věku a zkušenostem z praxe. Slova děkana o důležitosti kvality našeho vzdělání pro budoucí pacienty pro mne měla reálný význam. Opravdu, slavnostní akt zapisování mého jména mezi řádné studenty starobylé, slovutné Univerzity Karlovy působil majestátně. Zdálo se mi, že na mě bronzový Karel IV. opravdu mrknul a naznačil mi, že studium dokončím.
Mám zajímavé a inspirující spolužáky. Pavel třeba pracuje v IKEMu v transplantačním týmu, Mário strávil minulý rok čtyři měsíce v polní nemocnici v Kábulu, Laďka při svých třech malých dětech studuje a učí ve věznici ošetřovatelský rekvalifikační kurz, Vítek se podílí na výzkumu Langerhansových ostrůvků(výzkum diabetu), Hanka má neuvěřitelné zážitky z dětského JIP…. Mnozí na výuku jezdí přes půl republiky.
Vyučující k nám na přednášky chodí rádi. Alespoň to tvrdí. Výuka je mnohdy jako dialog, kdy konfrontujeme teorii s praxí. To je totiž na zdravovědě fantastický! Co je psáno v učebnicích, s tím se dříve nebo později setkáte u nemocného.
Pokud vás zaujme medicínský obor jste až do profesního konce odsouzeni studovat a studovat a přitom pracovat a pracovat.
Tak já se jdu zase ponořit do skript.
Sbohem, vlahý, světlý, červnový večere.